Historie Chile

Přibližně před 10 000 lety přišli do oblasti první domorodí obyvatelé, kteří obydleli úrodné oblasti v údolích okolo pobřeží Tichého oceánu. V následujícím období v letech 1460 až 1485 došlo k expanzi Inků, kteří si podmanili celé severní Chile až po řeku Maule. Avšak neúrodnost oblasti znemožňovala Inkům více se v oblasti rozvinout. Dál na jihu sídlili Mapučové a další kmeny, jejichž území se Inkům nikdy nepodařilo dobýt.

V roce 1520 oblast navštívil Chile Fernando Magellan při své cestě kolem světa. V další objevitelské vlně Evropanů sem pronikl v čele španělských conquistadorů Diego de Almagro, který sem dorazil z Peru za vidinou zlatého bohatství. Oblast nacházející se jižně od řeky Bío-Bío však zůstala po celé koloniální období v rukou Mapučů, kteří se zarputile bránili vpádu bělochů na své území.

Série konfliktů mezi Mapuči a Španěly, jež trvala od roku 1536 do vyhlášení nezávislosti Chile, je dnes známa jako tzv. Guerra de Arauco.Dějiny Chile

Dobytí zbytku Chile Španěly bylo dokonáno v roce 1540. Vládcem Chile se stal Pedro de Valdivia, který byl nadporučíkem španělského dobyvatele Francisco Pizarra. Valdivia založil 12. února 1541 město Santiago de Chile, které se později stalo centrem Chile a jeho hlavním městem. Ačkoliv Španělé v oblasti nenalezli zdroje zlata a stříbra, ve které doufali, velice dobře využili velký zemědělský potenciál středního Chile a tak se dobyté území stalo součástí španělského místokrálovství Peru. Španělé svou nadvládu prosazovali velice ztěžka. Velkou překážkou byl odpor původního obyvatelstva Mapučů. První velké povstání proti kolonistům proběhlo v roce 1553. Bylo zničeno mnoho osad kolonialistů a španělský vládce Chile Pedro de Valdivia zahynul. Další povstání následovala v letech 1598 a 1655. Zrušení otroctví v roce 1683 zklidnilo situaci mezi kolonisty a Mapuči a vedlo k rozkvětu obchodu mezi těmito skupinami.

Izolace oblasti (sever poušť, jih antarktická pustina, západ Tichý oceán a východ pohoří Andy) způsobila, že se Chile stalo nejvíce centralizovanou a nejsourodější kolonií ve španělské Americe. Tyto přírodní překážky zajistily Chile ochranu před španělskými nepřáteli, hlavně proti Britům a Nizozemcům. Chile byla kolonie, která měla nejpočetnější armádu z jihoamerických španělských kolonií.

Země začala směřovat k nezávislosti od roku 1808, když v Evropě Napoleon porazil Španělsko a na trůn dosadil svého bratra Josefa Bonaparte. V roce 1810 vznikla v zemi ve jménu Ferdinanda národní junta. Chile bylo prohlášeno za autonomní republiku uvnitř španělského království. Royalisté se pokusili zpátky ovládnout Chile. Boj trval do roku 1817, kdy Bernardo O'Higgins a hrdina z boje za nezávislost Argentiny José de San Martín překročili Andy a porazili royalisty. 12. února 1818 byla vyhlášena nezávislá Chilská republika v jejímž čele stanul Bernardo O'Higgins. Změna politického systému vedla sice k malým sociálním změnám, ale koloniální struktura obyvatelstva zůstala nezměněná.

Na konci 19. století chilská vláda upevnila svoji moc na jihu země a potlačila vzdorné Mapuče. V roce 1881 podepsala chilská vláda mírovou smlouvu se sousední Argentinou a tím získala suverenitu nad Magalhãesovým průlivem.

V roce 1879 vypukl válečný konflikt známý jako Pacifická válka. Válka se vedla o strategické a na nerostné bohatství bohaté území Atacamy. Proti Chile se spojilo Peru s Bolívií. V první části války chilské námořnictvo zničilo to peruánské a pak se pozemní síly vrhly na území nepřítele.

Válka skončila pro Chile jednoznačným vítězstvím v roce 1883. Chilské jednotky dokonce obsadily hlavní město Peru Limu. Chile ovládlo Atacamu s velkými nerostnými zásobami (hlavně ledek) a připojilo území Tarapacá a Aricy. Naopak Bolívie ztratila svůj jediný přístup k moři.

V roce 1891 vypukla v Chile občanská válka mezi parlamentem a jednotkami podporujícími prezidenta Josého Manuela Balmaceda. Armáda parlamentu zvítězila a Balmaceda spáchal na konci války sebevraždu.

Po obnovení demokracie se prosadila středostavovská Radikální strana, která vládla po dvacet let, tj. od roku 1932 do roku 1952. Její vláda je spojena se zvyšováním role státu v ekomonice. Radikální strana byla poražena až v roce 1952, kdy voliči zvolili do funkce někdejšího diktátora Carlose Ibáñeze del Campo.

Ve funkci vydržel jedno volební období. V roce 1958 ho vystřídal Jorge Alessandri, který demokraticky vrátil konzervativcům vládu na dalších šest let. Ve volbách 1964 vyhráli volby křesťanští demokraté vedení Eduardem Frei Montalvou. Ten zahájil vlnu velkých reforem v zemi. Frei chtěl provést sociální, ekomonické, školské a zemědělské reformy a rozhodl se také navázat diplomatické styky se "všemi zeměmi", míněno i socialistickými. V roce 1965 tak obnovil i diplomatické styky s ČSSR.

Před prezidentskými volbami v roce 1970 Salvador Allende sjednotil všechny levicové strany do koaliční Lidové unie. Ta se skládala z jeho Socialistické Historie Chilestrany Chile, dále Corvalánovy Komunistické strany Chile, Radikální strany, Sociálně demokratické strany a Hnutí lidové akce MAPO s anarcho-teroristickými tendencemi. Jeho vláda poté k nelibosti části obyvatelstva začala nekompromisně prosazovat socialistické reformy.

Dne 11. září 1973 začala armáda bombardovat prezidenský palác a prezident Allende během útoku na palác podle všeho spáchal sebevraždu. Moci se chopila vojenská junta, kterou vedl generál Augusto Pinochet Ugarte. Tisíce lidí byly pozatýkány a povražděny tajnou službou DINA. Byla vydána nová ústava, která rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru, pozastavila činnost politických stran, zvláště těch, které tvořily Allendeho koalici. Následovala vlna emigrace. Ve světě vzniklo několik opozičních stran, které bojovaly nenásilně proti Pinochetovu teroru. V Chile vedla ozbrojený odpor místní komunistická strana, jejíž předseda Luis Corvalán patřil k hlavním vězňům diktatury. Pinochetova diktatura skončila roku 1988. Ponechal si však funkci vrchního velitele ozbrojených sil.

V roce 1989 se konaly vícekandidátské prezidentské volby, které vyhrál křesťanský demokrat Patricio Aylwin. Jeho vláda v letech 1990 - 1994 je považována za přechodné období mezi diktaturou a demokracií. V roce 1994 vyhrál volby křesťanský demokrat Eduardo Frei Ruiz-Tagle. Frei byl úspěšný i ve volbách v roce 2000. Křesťanští demokraté ztratili vedoucí postavení až ve volbách v roce 2006, kdy vyhrála socialistická strana. Prezidentkou se stala poprvé od vzniku Chile žena Michelle Bachelet. 11. března 2010 ji ve funkci vystřídal Sebastián Piñera, který se tak stal prvním pravicovým prezidentem Chile od pádu Pinochetovy diktatury.

 

 

Průvodce Chile

Zájezdy do Chile

Základní informace o Chile

Historie Chile

Památky v Chile

Kultura v Chile

Příroda v Chile

Kuchyně v Chile

Tipy na výlety v Chile

Kde, kam a jak v Chile

doprava krajina lodní navigace pomoc průmysl služby a nákupy statky stavby turistika a zábava ubytování a resorty voda vojenské vzdělání

Hledání

Kraje Chile

Antofagasta Araucanía Arica y Parinacota Atacama Aysén Bernardo O'Higgins Bío-Bío Coquimbo Los Lagos Los Lagos Los Ríos Magallanes Región del Maule Santiágo Tarapacá Valparaíso
 
iDovolená.com - vaše dovolená začíná zde